V posledním článku věnovanému Lisabonu jsem vám slibovala tipy na výlety v jeho okolí. Tak jsem tu s nimi. Lisabon je totiž perfektní výchozí bod pro spoustu jednodenních výletů. Má velmi dobrou síť příměstských vlaků, které jezdí opravdu často. Fajn je i síť autobusů. Pokud vás neděsí doprava v Lisabonu, můžete si na výlet půjčit auto. Tak pojďme společně mrknout, kam z Lisabonu vyrazit.
Cascais a na kole na Praia do Guincho
Jedním z tradičních cílů bývá jednodenní výlet příměstským vlakem na Cascais. Vlak jezdí z Lisabonu ze stanice Cais do Sodre každých 20 minut. Jen některý vlak je rychlejší, protože nezastavuje na některých zastávkách, cesta pak trvá přibližně 30 minut. Ten pomalejší, který staví častěji, jede asi 40 minut. Jednosměrná jízdenka na Cascais stojí 2,30 euro a koupíte ji v automatech na nádraží nebo u prodejního okénka.
A co na Cascais najdete? Je to menší městečko s příměstskou pláží. Já jsem se sem jezdila z Lisabonu vždycky vykoupat. Loni mě ale trochu zklamala kvalita vody. Možná to bylo silnými dešti a bouřkou v předchozích dnech, ale voda byla špinavá, plná naplavených odpadků. Budu doufat, že to není nový standard, ale že to způsobila právě bouřka. Ve městě najdete spoustu menší obchodů s různými suvenýry, příjemné restaurace i malé obchodní centrum hned u nádraží. Příjemnou procházkou můžete dojít k pevnosti, a pak pokračovat dál k modrobílému majáku. Maják by postavený v roce 1868. Chránil Cascais i vstup do samotného Lisabonu. V roce 2006 prošel kompletní rekonstrukcí a vzniklo tu muzeum Santa Maria Lighthouse. Jak je patrné z názvu, jde o muzeum majáků, které najdete po celém pobřeží Portugalska. Vstupné do muzea je 5 euro. Součástí vstupného je i návštěva vedlejšího domu Casa de Santa Maria.
Zpátky se můžete vrátit městským parkem, po kterém jsou různě rozmístěné sochy. Kousek od parku je také další zajímavá stavba - Casa das Histórias Paula Rego. Byla navržena architektem Eduardem Soutem de Moura, držitelem Pritzkerovy ceny. V budově se od roku 2009 nachází muzeum portugalské malířky Pauly Rego. Světové uznání získala umělkyně v Londýně. Ve většině jejích prací se odráží její dětství v Lisabonu, kde se narodila, a také portugalská kultura. Její díla by se dala zařadit k surrealismu. Najdete tu její kreslené ilustrace, obrazy i malby. Výstava je řazená chronologicky. Vstupné do muzea je 5 euro. Součástí budovy je i kavárna a knihkupectví.
V Cascais nechybí ani pobočka zmrzlinárny Santini. Na zmrzku si můžete zajít také do zrekonstruované tržnice Cascais Market, kde najdete řemeslnou zmrzlinárnu Sofiale. Zajít tam můžete ale i na jídlo. Několik restaurací tam má své pobočky. Vyzkoušejte třeba restauraci Local.
Pokud byste nechtěli zůstat jen v Cascais, můžete si půjčit kola a vyrazit podél pobřeží k přírodnímu úkazu Boca do Inferno, v překladu “ďáblova ústa”. Je to díra ve skále, která vznikla erozí díky působení větru a oceánu. Je to pěkná podívaná, když si oceán proráží cestu napříč skálou. Tohle místo je moc hezké i při západu slunce.
Po přilehlé cyklostezce vedoucí podél pobřeží se dostanete po cca šesti kilometrech až na přírodní pláž Praia do Guinho. Je to asi kilometr dlouhá divoká pláž, kde jsou často takové vlny, že se není možné vykoupat. Když jsem ještě byla v Lisabonu ve škole, dojeli jsme na kolech až na mys Cabo da Roca. Ale vzhledem k tomu, že jsme měli kola bez přehazovačky, to byla celkem makačka :-). Kola si můžete půjčit na pěti místech, třeba od společnosti Mobi Cascais. Na hodinu stojí běžné kolo 2 eura. Dneska už se nabízí samozřejmě i elektrokola. Mrkněte na jejich nabídku - MobiCascais. Možností je také půjčit si červená kola přímo od města Cascais, která najdete pod názvem Bicas. Kola vám v kiosku půjčí jen po zaevidování vaší občanky. Kiosky byly dřív přímo u nádraží, u pevnosti a jeden také na cyklostezce vedoucí po pobřeží k Boca do Inferno. Jedinou nevýhodou je, že počet kol je limitovaný. Když dorazíte pozdě, může se stát, že žádná volná kola už mít nebudou. Další možností, jak se dostat z Cascais na Praia do Guincho, je autobus. Jedou sem linky 405 a 415, obě zajišťuje společnost Scotturb. Jezdí každou hodinu a nastoupit můžete na autobusovém terminálu u obchodního centra Cascais Villa.
Z Cascais si můžete také udělat pěknou procházku po pobřežní promenádě. Cestou se zastavte na drink v některém z místních barů a do vlaku nastupte až na zastávce Estoril. Poznáte to snadno podle soukromého hradu přímo u pláže. Kromě tohoto hradu se v Estorilu nachází také největší evropské casino.
Na trase Cascais - Lisabon je ještě jedno zajímavé místo, a tím je pláž Carcavelos. Kdybyste zatoužili po kurzu surfování, vězte, že velká část těchto kurzů pro začátečníky se odehrává na této pláži.
A na závěr pro vás mám ještě pár kuriozit o městě Cascais:
- je to jedno z nejbohatších měst na Iberském poloostrově, své byty tu má lisabonská smetánka
- bylo to první místo, kde byla zavedená elektřina, bylo to dokonce dřív než v Lisabonu, první elektrické světlo tu bylo rozsvíceno v září 1878
- historici spekulují o tom, že mořeplavec z Cascais objevil Ameriku už dekádu před Columbem v roce 1482, cestou zpět se zastavil na Madeiře v Columbově domě, ten z jeho námořního deníku zjistil informace o nové zemi a snažil se získat podporu portugalského krále pro svou vlastní plavbu, to se mu nepodařilo, ale nakonec získal podporu španělského krále, a jak plavba dopadla, všichni víme :-)
- název města vznikl z římského slova Cascale, což v překladu znamenalo hromada mušlí
Cabo da Roca
Cabo da Roca je nejzápadnější cíp kontinentální Evropy. Na útesech stojí tradiční bílý maják s červenou střechou. Z vysokých útesů vidíte rozbouřený oceán. Básník Luís de Camões prohlásil o Cabo da Roca, že je to místo, kde země končí a moře začíná (“portugalsky: „Onde a terra acaba e o mar começa“). V roce 1979 umístili tuto větu i na místní památník. Mimo to na něm najdete i souřadnice nejzápadnějšího bodu. Ikonický maják tu stojí od roku 1772. K němu náleží i pár budov. V jedné z nich najdete obchod, kde si můžete nechat vystavit certifikát, že jste tu byli. Krásný je zde i západ slunce. Většina turistů sem ale míří přes den, protože návštěvu mysu spojí s návštěvou Sintry nebo Cascais.
Cabo da Roca je to opravdu krásné fotogenické místo, kam se vyplatí zajet. A jak se tam dostanete? Mezi Cascais a Sintrou jezdí linka autobusu 1624, která zajíždí na Cabo da Roca. Z Cascais vám cesta trvá asi 25 minut ze Sintry pak 40 minut. Ze Sintry můžete navíc využít ještě linku 1253. Tahle cesta vám zabere cca 45 minut. Kdyby jste chtěli strávit noc nebo víc nocí mimo Lisabon, můžete mrknout na ubytování ve městečku Azoia. Přenocovat můžete třeba v modrobílém mlýně s bazénem a perfektní snídaní. Budete tu moct relaxovat v naprostém klidu.
Když budete mít dost času, můžete se podívat také na jednu z nejkrásnějších pláží v lisabonském regionu, a to Praia da Ursa. Sestup na pláž od Cabo da Roca je nutný pěšky. Autem se sem nelze dostat, a tak většinou pláž není moc zaplněná. Tím, že je to izolované místo, většina lidí, kteří sem slezou, shodí oblečení a koupe se nahá.
Sintra
Sintra je v posledních letech obrovsky populární. Z Lisabonu se míří každý den a hlavně o víkendech opravdu velká spousta lidí. Pokud mohu doporučit, snažte se alespoň vyhnout víkendu, když na Sintru pojedete. Podívat se tam ale určitě stojí za to. Dostanete se sem pohodlně z centra Lisabonu z nádraží Rossio. Cesta trvá 40 minut a vlaky jezdí plus mínus každých 20 minut. Jedna cesta vlakem vám vyjde na 2,30 euro, plus si musíte pořídit kartičku Cartao Navegante za 0,50 euro pokud už ji nebudete mít pořízenou kvůli hromadné dopravě v Lisabonu. Na nádraží si kupte rovnou dvě single jízdy, ať nemusíte kartičku znovu nabíjet v automatech na Sintře. Počítejte s tím, že u automatů často bývají fronty. Moc nedoporučuji půjčit si na výlet do Sintry auto. Parkování je tam totiž často dost složité, míst je málo.
Na Sintře jsou nejpopulárnějšími památkami Maurský hrad a pestrobarevný palác Palácio da Pena. V závěsu za nimi je přímo v centru Sintry Palácio Nacional a kus dál od centra Quinta da Regaleira. O poznání míň turistů navštíví vzdálenější palác Monserrate.
První dvě zmíněné památky jsou na kopci nad Sintrou. Takže pokud by se vám nechtělo stoupat do strmého kopce pěšky, můžete využít autobus linku 434, vyveze vás nahoru až pod palác Pena. Autobus jezdí každých 15 minut. Cesta tam i zpátky vyjde na 7,6 euro. Jedna cesta vyjde na 4,10 euro. Necháte-li se nahoru svézt, pak počítejte, že cesta dolů zpět do centra vám zabere asi hodinku. Pokud byste chtěli po Sintře cestovat víc, tak se vám možná vyplatí autobus HOP On HOP Off. Jízdenka stojí 15,20 euro, ale využít můžete kromě linky 434, také linku 435 na Monserrate palác nebo linku 403 na Cabo da Roca nebo Cascais. Všechny tyto autobusy odjíždí od hlavního nádraží. Plus můžete využít autobusové linky na místní pláže, ty vyjíždí z autobusového nádraží Portela de Sintra, které taky není daleko.
Palácio da Pena
Při své úplně první návštěvě Sintry jsem spojila návštěvu Palácio da Pena s prohlídkou Maurského hradu, který je v docházkové vzdálenosti od paláce. Pestrobarevný palác je z blízka ještě víc fascinující, než když ho vidíte z povzdálí. Je to neskutečná směsice stylů a barev. Najdete tu prvky gotiky, renesance, manuelském stylu, který je typický pro Portugalsko. Své stopy tu zanechali Maurové. Palác bývá často přirovnávaný k německému zámku Neuschwanstein. Tento pohádkový palác byl dostavěný do současné podoby v roce 1840 za krále Ferdinanda. Byl to vůbec první romantický palác v Evropě. Palác je od roku 1910 národní památkou a od roku 1995 je také na seznamu památek UNESCO. Vstupné do paláce a parku je 14 euro, děti do 6 let jsou zdarma. Samotný vstup jen do parku stojí 7,5 euro. S Lisboa card získáte na vstupné 10 % slevu. Malá sleva je i při objednání vstupenky online.
Maurský hrad
Procházet se po hradbách Maurského hradu a kochat se neskutečným výhledem si rozhodně nenechte ujít. Na Maurský hrad se dostanete krátkou procházkou od Palácio da Pena. Vede odsud pak i cesta dolů do centra lesem. Hrad byl postavený v 9. století, jak jinak než Maury. Z hradu perfektně sledovali celé pobřeží. Ve své době měl hrad důležitější funkci než Hrad svatého Jiří v Lisabonu. Dnes se můžete projít po 450 metrech hradeb, jejichž součástí je 5 věží. Hrad byl v minulosti poničen ohněm, a pak také tragickým zemětřesením v roce 1755. Dočkal se ale opravy za krále Ferdinanda. Vstupné na hrad je 8 euro za dospělého a 6,5 euro platí osoby starší 17 let a senioři. Slevu 15% získáte s Lisboa Card. To si ale raději vždy dopředu ověřte na stránkách Lisboa Card.
Palácio Nacional
Když vám zbyde čas po sestupu zpět do města, můžete navštívit ještě Palácio Nacional přímo v centru Sintry. Palác snadno poznáte podle dvou kuželů. Jsou to komíny z kuchyně. Měly využití hlavně při přípravě velkých zvířat pro královské bankety. Uvnitř palác není tolik vybavený jako Palácio da Pena. Zajímavá je ale prohlídka kuchyně. A za zmínku stojí i obrovské množství tradičních kachliček azulejos, které zdobí některé místnosti. Palác byl sídlem královské rodiny až do samého konce monarchie, což bylo do roku 1910. Stejně jako Palácio da Pena i Palácio Nacional figuruje na seznamu národních památek, a od roku 1995 je i na seznamu UNESCO. Vstupné je 10 euro, děti platí až od 17 let a to 8,5 euro.
Kdyby vám palác a Maurský hrad stačily, tak místo prohlídky dalšího paláce zajdete do místní výroby tradičních sýrových koláčků Queijadas de Sintra. Nečekejte ale slaný koláček jako já, když jsem tam byla poprvé. Je to totiž dezert, který se vyrábí z čerstvého sýra. Výroba těchto tradičních koláčků se datuje až do 13. století. Dnes koláčky vyrábí přímo v Sintře pět podniků -Sapa, Gregório, Piriquita, Casa do Preto a Dona Estefânia. Poslední zmiňovaný podnik najdete hned v centru po sestupu z hradu. Na cukrárnu vás upozorní dlouhá fronta čekajících zákazníků.
Quinta da Regaleira
Za jeden den se Sintra podle mě nedá zvládnout, a když, tak leda v běhu :-). Nicméně pokud se do Sintry vypravíte znovu, můžete navštívit třeba lovecký zámeček Quinta da Regaleira postavený v manuelinském stylu. Když jsem tam byla já, byly interiéry zámečku velice strohé. Unešená jsem ale byla ze zahrad, které jsou součástí Quinta da Regaleiry. Je tam spousta jezírek, zákoutí, a po spirálovém schodišti se můžete dostat na vršek věžičky. Tady se často lidé fotí ve speciální poloze - i my tu fotku máme :-). Jeden člověk zůstane dole, lehne si na podlahu, a shora ho ostatní fotí - fotce to vypadá, jako když do věže spadl a rozplácnul se. Před x lety sem chodilo málo turistů, dneska už krásy zdejších zahrad objevili. I tak se sem vyplatí zajít. Vstupné je 10 euro. Děti zaplatí 5 euro.
Palác Monserrate
Tento palác je už o kus dál od centra Sintry, a tak sem tolik návštěvníků nezavítá. Od vlakového nádraží vás sem zaveze autobusu 435. My tam tenkrát zajeli, když jsme měli půjčené auto na výlet do Mafry a Ericeiry. Palác je jednou z nejlepších ukázek evropského eklektismu 19. století. Pro tento styl je typické napodobování prvků z více často i protikladných stylů. Původně se jednalo o gotické sídlo anglického obchodníka. Později sem utekl spisovatel William Beckford, známý jako nejmladší nejbohatší Angličan své doby. Uprchl z Británie kvůli svému homosexuálnímu skandálu. Později pak budovu obýval Sir Francis Cook (anglický milionář a sběratel). Všichni obyvatelé se postupně podíleli na současné podobě paláce. Z botanického hlediska je velmi zajímavý přilehlý park, kde se nachází rozmanitá sbírka rostlin. Součástí je japonská a mexická zahrada a také zahrada růží. Od roku 1949 je palác ve vlastnictví portugalského státu. Postupně se z něj ale stávala ruina, původní sláva mu byla navrácena až pro renovaci v roce 2000. Vstupné do paláce a zahrad je 8 euro, 6,50 euro platí děti od 17ti let a senioři.
Za zmínku ještě stojí pohádková budova radnice v centru Sintry kousek od nádraží. Trochu vzdálenější je Kapucínský klášter (Convento dos Capuchos). Je to zajímavé místo uprostřed lesů, ale na to je potřeba auto a víc času. Klášter byl vybudovaný v roce 1560 a františkánští mniši ho obývali až do roku 1834. Místo je v klášteře pro 8 mnichů. Přestože byl jejich život velmi chudý, jeden mnich podle záznamů dožil pravděpodobně sta let, což bylo na tu dobu něco nevídaného. Dneska je to takový protipól nazdobených paláců v Sintře. Bezesporu je to nejméně navštěvovaná památka v rámci Sintry. Vstupné je 7 euro a prohlídka trvá přibližně hodinu. Najdete tu zeleninovou zahradu, kuchyň, knihovnu, malé kapličky a 8 pokojíků. Budete si tu připadat možná trochu jako Alenka v říši divů :-).
Praia das Macas
V samotné Sintře jsem už byla hodněkrát a navíc, jak jsem už jsem psala, bývá často dost přeplněná. Hledala jsem něco nového a našla jsem :-). Dojeli jsme do Sintry. Vlak byl hodně plný. Z nádraží celý dav vyrazil směr centrum Sintry. My jsme se ale vydali na druhou stranu, kam nešel vůbec nikdo. Na tramvaj na pláž. Jo, čtete dobře :-). Ze Sintry totiž jezdí jednokolejka na pláž Praia das Macas a skoro nikdo o ní neví. Při tom, jaké davy mířili na Sintru, jsem moc nevěřila, že malá červená tramvaj nebude narvaná. A nebyla. V pohodě jsme si sedli a užili si 40 minutovou projížďku na pláž. Koleje vedou alejí podél silnice, vidíte na kopce přírodního parku Sintra - Cascais. Tramvaj projíždí také městečkem Colares, které je známé tím, že zdejší vinná réva přežila období révokazu.
Tramvaj tu jezdí už od roku 1904. Vozy, které na trati najdete dnes, jsou mladší, pochází z roku 1930. Zůstal jim ale jejich původní vzhled. Celá trasa měří 13 kilometrů a trvá 40 minut. Nastoupit může až 45 pasažérů. Ve všední dny jezdí třikrát denně, o víkendech, během léta a na začátku podzimu šestkrát. Mrkněte ale vždy raději na aktuální jízdní řád. Stanici tramvaje najdete na rohu u muzea MU.SA. Je trochu zastrčená. Jedna jízda vás vyjde na 3 euro, děti a senioři platí 2 eura.
Pokud vás tramvaj nijak nezaujala, můžete jet na pláž Praia das Macas také autobusem číslo 441. Vyjíždí z autobusového nádraží Portela Sintra. Pláž Praia das Macas je rozlehlá písčitá pláž. Hned u zastávky najdete příjemný kiosek se skvělými nanuky (Quiosque das Maçãs). Toho hned využil samozřejmě Artur :-). I když jsou tu často velké vlny, tak je to tu fajn pro děti. U kraje pláže na druhé straně od města najdete malou říčku přitékající do oceánu, zde si to užijí i opravdu malé děti. Jen pozor, kvůli mikroklimatu, které je tady na Sintře, může být často během rána na pláži chladno a mlhavo i během letních měsíců.
Kdyby vás ležení na pláži omrzelo, projděte se dvacetiminutovou procházkou do městečka Azenhas do Mar (autem je to 5 minut). Je to podle Portugalců jedna z nejhezčích plážových destinací. Městečko na skále je také úžasně fotogenické, hlavně z vyhlídky Miradouro das Azenhas do Mar.
Mafra a Ericeira
Ericeira bývala dřív rybářská vesnička. Dnes je to velmi populární místo pro surfování. Je to také první evropská surfařská rezervace, a stále také jediná :-). Sjíždí se sem surfaři z celého světa. Je to také místo, kde se pořádají kvalifikační závody surfařů, ale i mistrovství světa v surfování. Najdete tu i širokou nabídku surfařských kurzů a spoustu půjčoven s vybavením. Skvělým měsícem pro návštěvu Ericeiry je září. Je pořád teplo a pláž nebývá tolik přeplněná. My jsme si půjčili auto a udělali jsme si takovou okružní jízdu. Zastavili jsme se v paláci Monserrate na Sintře, pak jsme pokračovali do městečka Mafra. A jako poslední jsme navštívili Ericeiru. Po pobřeží jsme se přes Cascais zase vrátili zpět do Lisabonu.
A co je zajímavého v Mafře? Je tady jeden z největších královských paláců v Evropě. Je to opravdu rozsáhlý komplex. Najdete v něm neuvěřitelných 1200 místností. Jen malá část místností je ale zpřístupněna veřejnosti. I tak ale ujdete neuvěřitelných 1,5 km. Největší palác mimo Lisabon se rozhodl postavit král Joao V.. Tento jeho počin však málem skončil bankrotem celého národa. Na stavbu padlo zlato získané z jeho největší kolonie, z Brazílie. Výsledkem byla grandiózní barokní budova, která sloužila jako klášter i jako královský palác. Stavba byla zahájena v roce 1717 a dokončena v roce 1755. Dnes je palác na seznamu světového dědictví. Příběh o jeho výstavbě inspiroval spisovatele José Saramaga oceněného Nobelovou cenou za literaturu k sepsání románu Baltazar a Blimunda.
Další zajímavostí je, že místní knihovnu chrání malí netopýři, kteří jsou v knihovně proto, aby požírali hmyz, který by mohl vzácné knihy zničit. Tato přírodní ochrana knihovny funguje v paláci už přes 300 let.
A jak se k paláci dostanete? Autem je to pouhých 15 minut. Z Ericeiry sem ale jezdí i autobus (linka Lisabon - Ericeira), který staví přímo před palácem. Vstupné do paláce je 6 euro. Jen pozor, v úterý je zavřeno, což je odlišné od zbytku památek v Portugalsku, které bývají zavřené v pondělí. Palác je možné navštívit od 9:00 do 18:00 s tím, že poslední vstup je možný v pět hodin. Město Mafra je hodně poklidné, není tolik přeplněné turisty jako Sintra nebo Óbidos.
Aldeia da Mata Pequena
Aldeia da Mata Pequena je malebná vesnička vzdálená 40 minut jízdy autem od Lisabonu. Název vesnice v překladu znamená “malý les”. V minulosti byla vesnice oblíbená u farmářů a chovatelů ovcí. Byla totiž v blízkosti velmi úrodné půdy a zdroje vody. Komunita farmářů a pasáčků ovcí tu vystavěla kamenné domky, které jsou ve vesničce k vidění dodnes. Díky relativní izolaci si vesnice uchovala svůj typický ráz.
Pokud byste zatoužili uniknout na chvíli z víru velkoměsta a strávit jednu nebo dvě noci na portugalském venkově, tak mrkněte na nabídku ubytování právě zde ve vesničce Aldeia da Mata Pequena. Jsou tu krásná typická bílá venkovská stavení, která si můžete pronajmout. Dřív tu skoro nic nebylo, domky chátraly. Ale nakonec se dočkaly a prošly velmi pěknou rekonstrukcí, kterou zahájili v roce 1998 Ana Partidário a Diogo Batalha. Začali s rekonstrukcí svého domu a později opravili i 13 dalších domů. V současnosti je ve vesnici 22 domů. Některé vlastní místní ale 13 z nich si můžete pronajmout. Je tu jedna ulice, náměstí a stará venkovní prádelna. Ubytování je bez snídaně. Před dveřmi na vás ale bude ráno čekat ještě teplý místní chléb a lednička bude naplněná místními specialitami. A pokud máte rádi zvířata, tak tu na vás budou čekat oslíci, prasata i místní kozy. Ochutnat můžete i zdejší specialitu koláčky Queijadas da Mafra.
Pokud si nebudete chtít půjčovat auto, tak se sem můžete dostat i tak, že pojedete autobusem do Mafry, což je nebližší město. A odsud už musíte buď Uberem nebo Boltem. O něco levněji vychází většinou Bolt, a to okolo 10 euro. Uber vychází často mezi 9-17 eury. Cesta trvá autem z Mafry pouhé 4 minuty. Ale žádná veřejná doprava sem nezajíždí. Přímo z Lisabonu by vás Bolt vyšel na 30-50 euro a Uber na 30 - 65 euro. Noc ve vesnici vás pak přijde přibližně na 80 euro.
Setúbal
Z Lisabonu je krásný a dostupný také výlet do Setúbalu. V pohodě se sem dostanete veřejnou dopravou. I když o něco zajímavější je určitě půjčit si auto a zajet si rovnou i do přírodního parku Serra da Arrábida. Jsou tu úžasné vyhlídky. Cestou se můžete stavit i ve vesničce Lagoa da Albufeira, kde najdete rozlehlou písečnou pláž s jezerem a řekou, která se vlévá do oceánu. Je to tam super hlavně pro děti. Užijí si perfektní koupání v mělké vodě. Setúbalu a výletům po okolí Setúbalu jsem věnovala dva celé články, tak pokud byste se tam chtěli mrknout, určitě si je pročtěte.
Socha Ježíše a západ slunce v Ponto Final
Gigantickou sochu Ježíše najdete na protějším břehu řeky Tejo hned vedle červeného mostu 25. dubna ve čtvrti Almada. Nápad postavit sochu Ježíše podobnou té v Rio de Janeiru se zrodil brzo po druhé světové válce jako poděkování Bohu za to, že Lisabon ušetřil před bombardováním, které postihlo většinu evropských měst. Samotná stavba pak byla dokončená v roce 1959, což bylo sedm let předtím, než byl otevřený právě zmíněný červený most. Na ten je v současnosti od sochy Ježíše nejlepší výhled. Ze sochy Ježíše budete mít Lisabon jako na dlani. Když budete mít štěstí na počasí, dohlédnete i na pobřeží a pláž Costa da Caparica.
Samotná socha Ježíše měří 28 metrů a stojí na 75 metrů vysokém podstavci. Nahoru na vyhlídkovou plošinu vás vyveze výtah. A jak se na sochu nejlépe dostanete z Lisabonu? Musíte se přeplavit lodí z přístavu Cais do Sodre na protější břeh Teja do Cacilhas. Plavba trvá jen asi 8 minut. A trajekty jezdí opravdu často, plus mínus každých 15-20 minut. Z Cacilhas vás pak na sochu doveze autobus číslo 3001. Přibližně za 20 minut jste na místě. Aktuální jízdní řád najdete na Carris Metropolitana. Od července do října se platí vstupné na vyhlídkovou plošinu 6 euro a po zbytek roku pak jen 5 euro.
Když budete u sochy Ježíše k večeru, tak se cestou zpátky můžete projít a užít si drink při západu slunce v oblíbené restauraci Ponto Final, stejně jako to udělal Phil v jeho pořadu na Netflixu - Somebody Feed Phil :-). Mrkněte se na epizodu věnovanou Lisabonu, třeba tam najdete i další inspiraci. Restaurace Ponto Final se nachází přímo na břehu řeky Tejo v části Almada. Pokud sem zajdete na západ slunce a případně na večeři, nezapomeňte si přibalit něco teplejšího na sebe. Často je tu večer chladno od řeky a někdy i dost fouká. Připravte se na to, že místo je opravdu dost populární, takže se může stát, že budete na stůl venku dlouho čekat. Nebo si můžete udělat dopředu rezervaci na mailu: pontofinalrest@gmail.com. Některé stolky mají nohy na samém okraji, a tak večeře může být i lehce adrenalinovým zážitkem. I ice kýbly s vínem jsou často umístěné v držáku přímo nad řekou . Po odvysílání pořadu na Netflixu bude jistě dost populární pokrm arroz de tamboril, což je dušené ragú z mořského ďase s rýží. Horké, ještě bublající ragú vám na stůl přinesou v hrnci, a porce v pohodě stačí pro dvě osoby.
Costa da Caparica
Costa da Caparica je téměř 15 kilometrů dlouhá písečná pláž, která se od Lisabonu táhle směrem na jih. Je to úžasné místo v dostupné vzdálenosti od Lisabonu. Když jsem v Lisabonu bydlela, tak jsem sem hrozně ráda jezdila a to třeba i během zimy. Vždycky tu bylo pár barů otevřených, a když bylo slunečné počasí, tak se dalo sedět v barech u pláže i v lednu často jen v tričku s krátkým rukávem. Jednou v lednu jsme tam s kamarádkou popíjeli bílou sangrii zatímco z Čech nám psali, že u nich sněží :-). Cestou zpátky na autobus jsme se často stavovali v místní pekárně A Merendeira, kde pečou takové plněné chleby třeba se šunkou nebo chorizem. Můžete si to dát i v menu s typickou portugalskou polévkou Caldo Verde za cenu okolo 4 euro. A jako dezert tu mají sladkou rýži Arroz Doce se skořicí, kterou já mám opravdu ráda.
Pláž Costa da Caparica má spoustu menších pláží, které mají každá své jméno. Pláže blíž k městu jsou populární pro surfaře a rodiny s dětmi. Směrem na jih jsou pláže divočejší, a také tam najdete dvě oficiální nudistické pláže a jednu pláž pro gaye (beach 19). Blíž k městu jsou často pláže víc obsazené a směrem na jih lidí ubývá. Na prvních pěti kilometrech najdete veškeré vybavení. Směrem na jih pak vybavenost klesá a začíná divočejší pobřeží Atlantiku.
Ve městě Costa da Caparica není moc pamětihodností. Hlavní ulice je Rua dos Pescadores neboli Rybářská ulice, kde se nachází různá občerstvení nebo stánky se zmrzlinou. Většina lidí se tu zastaví na nějaké to občerstvení cestou na pláž nebo z pláže. Najdete tu i již zmíněnou pekárnu A Merendeira.
Během léta můžete využít i místní turistický vláček Transpraia, který vás zaveze na pláže víc na jihu. Jezdí od července do září. Celková délka trati je 9 km a svůj provoz vláček zahájil už v roce 1960. Podél trati je spousta barů, míst pro surfování, kajtování nebo tu najdete i spoustu surfařských škol. Okružní jízda vás přijde na 8,5 euro. Pokud chcete ale na konkrétní pláž, tak si můžete koupit lístek jen přímo na ní.
A jak se na Costa da Caparicu dostanete z Lisabonu? Přímým autobusem se na Caparicu dostanete ze zastávky metra Areirro. Číslo linky je 3710 a jezdí často. Pro informace o jízdních řádech mrkněte na stránku Carris Metropolitana. Méně často jezdí linka číslo 3709 od parku Eduardo VI. Cesta trvá 55 minut. Další možností je přeplavit se lodí z Cais do Sodre na Cacilhas a pak pokračovat autobusem. Tak jsem nejčastěji na Caparicu jezdila já. Z Cacilhas jede na Caparicu linka číslo 3011. Pokud byste chtěli rovnou na pláže na jihu na Fonte da Telha, pak jeďte linkou číslo 3012. Nespornou výhodou cesty lodí a pak autobusem je i to, že neuvíznete v dopravní zácpě na červeném mostě :-).
Vinařství v okolí Lisabonu
Adega Belém Urban Winery
Překvapivě jedno vinařství najdete přímo v Lisabonu na Belému. Jmenuje se Adega Belém. Najdete ho v části Belému, kde se nachází i muzeum MAAT. Jen vinařství není na břehu Teja. Musíte přejít dvouproudou silnici a jít dál od řeky do ulice Tv. Paolo Jorge 9. Hrozny na výrobu vín sklízí na malých vinicích v těsné blízkosti Lisabonu. Například červené hrozny se sklízí jen 15 km od vinařství. Na výrobu bílých vín používají hrozny pěstované v kampusu Lisabonské univerzity v části Ajuda. Ve vinařství mají otevřeno od středy do soboty. Na aktuální otevírací dobu mrkněte na jejich stránky - Adega Belem Urban Winery. Ve vinařství můžete vína samozřejmě ochutnat. Vybrat si můžete ze tří degustací - 3 vína (12 euro), 5 vín (18 euro) nebo 8 vín (25 euro). Skupiny čítající víc než čtyři lidi by si měly udělat rezervaci alespoň den dopředu.
Adega Mae
Vína z moderního vinařství Adega Mae určitě zná většina z vás už od nás. Zajet do vinařství se ale i tak určitě vyplatí. Najdete ho jen 40 km od Lisabonu, kousek bokem od města Torrés Vedras. Najdete tu betonovou moderní budovu navrženou architektem Pedrem Mateusem, ve které je mimo jiné umístěná výroba, degustační místnost a obchod se všemi víny, které se ve vinařství vyrábí. Kromě toho tu celkem nově najde i restauraci Sal na Adega. Ve vinařství mají připravený i zajímavý program pro turisty. Vybrat si můžete ze čtyř druhů degustací. Kromě degustací nabízí i vinné párování s Petiscos, což je takové portugalské tapas. Případně v restauraci Sal na Adega je možné objednat si vinné párování. To obsahuje 6 různých vín, 2 tapas a 4 různé pokrmy.
Region Colares
Region Colares je hodně zajímavý a často málo známý vinařský region. Vinná réva se tu plazí v písčitých půdách a čelí náročným povětrnostním podmínkám díky blízkosti oceánu. Tento vinařský region najdete v blízkosti Sintry směrem k Atlantiku. Zajímavostí je, že zdejší vinohrady jsou téměř jediné, které odolaly révokazu v roce 1865. Mšička révokaz totiž nemůže žít v písčité půdě. Napadá kořeny vinné révy a díky tomu, že regionu Colares je vinná réva velmi hluboko zakořeněná, někdy až 8 metrů pod zemí, tak se Mšička ke kořenům přes písek neměla šanci dostat. Dneska je většina keřů vinné révy v Evropě naroubovaná na americké podnože, které révokazu odolají. V regionu Colares tak najdete téměř jediné nenaroubované keře vinné révy v Portugalsku. S nenaroubovanými keři experimentuje v malém měřítku také Luís Pato v Bairradě.
Klíčovou červenou odrůdou je tu Ramisco. Vína z této odrůdy mají často výraznou tříslovinu i kyselinu a dlouho se nechávají zrát ve sklepě před uvedením na trh. Legislativa určuje, že červená vína musí zrát minimálně 18 měsíců v sudech a poté ještě 6 měsíců v lahvi. U bílých vín je to 6 měsíců a tři měsíce v lahvi. V roce 1908 získal region označení DOC. Z bílých odrůd se v písčitých půdách pěstuje odrůda Malvasia.
Mezi dvě neznámější vinařství patří Adega Regional de Colares a Adega Viúva Gomes. První zmíněné vinařství potkáte, pokud se vydáte ze Sintry tramvají na pláž Praia das Macas. Adega Regional de Colares je nejstarší cooperativa v Portugalsku. Byla založena v roce 1931. Uvnitř budovy si můžete prohlédnout sudy s uskladněným vínem. V současnosti mají kapacitu ve vinařství okolo 1 miliónu litrů vína. Ve všední dny můžete vinařství navštívit od 9h do 12 a pak od 14h do 17h. Degustace začínají na 5,9 euro za osobu. Brány vinařství se otevírají i v sobotu od 9h do 12h. Na aktuální otevírací dobu mrkněte vždy na jejich stránky. Degustaci si můžete i dopředu objednat na Adega Regional de Colares.
Vinařství Adega Viúva Gomes bylo založeno v roce 1808. Najdete ho ve vesnici Almoçageme. Viúva znamená v překladu vdova. Vinařství dostalo název po majitelce a zakladatelce vdově Gomes. Od roku 1988 je majitelem vinařství José Baeta, jeho rodina pracovala v potravinářském průmyslu dlouhá léta. Snaží se propagovat od počátku zdejší region. Když získal vinařství, tak jeho benefitem byl plný sklep vín z ročníků 1934 a 1969. V těchto letech byla úroda v regionu velmi bohatá. Velkou výzvou ale bylo tahle vína prodat, protože region Colares nebyl vůbec populární a vína tak nikdo nechtěl. Až o spoustu let později se vína z regionu Colares dostala do hledáčku vinných nadšenců. Poté teprve získalo vinařství popularitu díky zásobám letitých vín, které měli ve sklepě. Dnes se ve vinařství snaží José se svým synem vysazovat nové vinice. Je to ale extrémně náročné vyhloubit v písku dostatečnou díru pro vysazování nových keřů. Písčité půdy bývají nestabilní a je potřeba opravdu hluboká díra pro vysazení vinné révy. V minulosti lidé hloubili díry pro vinnou révu s košem na hlavě, aby když by se půda zhrotila, měli kolem sebe nějaký vzduch, než se je podařilo z díry vytáhnout. Vidíte tak, že zdejší region je opravdu velmi specifický. V současnosti má vinařství otevřeno pro prohlídky každou středu od 11h nebo od 15h. A pak ještě první sobotu v měsíci od 16h. Návštěvu vinařství si musíte dopředu zamluvit na e-mailu: info@adegaviuvagomes.com.
Tak to byly mé tipy na výlety do přilehlých míst Lisabonu. Doufám, že jsem vás alespoň trochu navnadila k tomu, abyste nezůstávali jen v Lisabonu, ale vydali se prozkoumat také jeho zajímavé okolí ;-).