Sao Miguel, zelený klenot uprostřed Atlantiku

Ostrovu Sao Miguel se po právu přezdívá “zelený ostrov”. Neskutečná příroda, jezera, čajové plantáže, pěstování ananasů, rozpálené sopečné jámy zvané caldeiras a pozorování velryb. To všechno můžete najít na jednom ostrově, stačí doletět na Sao Miguel. 

Přestože se jedná o hlavní Azorský ostrov, tak ani tady to není s veřejnou dopravou nijak valné. Proto doporučuji si předem zamluvit auto u některé z půjčoven. My si vybrali půjčovnu Interrent. Měli jsme problém s akceptací depozitu na naší kreditce, protože uznávali pouze kartu debetní. Celkově se na pobočce nechovali zrovna přátelsky  a nesnažili se s námi problém vůbec řešit. Nakonec jsme museli zaplatit plné pojištění místo depozitu. Cena pronájmu na den se pohybovala okolo 60 euro s plným pojištěním. Cena je plus mínus u všech půjčoven podobná. 

Ponta Delgada

Ubytování jsme měli zajištěné v hlavním městě Ponta Delgada. Ve srovnání s předchozím ostrovem Pico to byla divočina. Zatímco na Picu jsme jezdili po silnicích skoro sami, tak tady už jsme potřebovali použít navigaci. Ve městě byly povětšinou strašně úzké uličky. Nakonec jsme byli rádi, že jsme to plné pojištění měli. Byl to takový návrat zpět do městského života. V Ponta Delgadě si můžete nakoupit v několika supermarketech a narazíte tu i na velké obchodní centrum s klasickými obchody (Parque Atlántico). Přístav lemují restaurace a krámky se suvenýry. V porovnání s běžnou turistickou destinací to tu ale není nijak extra přecpané. Určitě zavítejte do tržnice s ovocem a zeleninou (Mercado da Graca). A nakupte si naprosto skvělé ananasy. Musím říct, že jsem lepší nikdy nejedla. Jsou menší a neskutečně sladké a šťavnaté. 

Za ananasy jsme také podnikli naší první cestu na ostrově. Nad Ponta Delgadou je totiž ananasová plantáž. Je to jediné místo na světě, kde zrají ananasy ve sklenících. Plantáž Arruda je přes 100 let stará. Prohlédnout si tu můžete ananasy v různých fázích zrání. Celý proces vypěstování ananasu trvá 18 měsíců. Vstupné je zdarma. Narazíte tu na obchod s ananasovými suvenýry a můžete se tu občerstvit džusem, jak jinak než ananasovým. V porovnání s chutí čerstvého ananasu mě džus moc neoslovil.

Večer jsme v hlavním městě chtěli zajít na večeři do vyhlášené restaurace A Tasca. To jsme se ale trochu přepočítali, protože bez rezervace tu nemáte šanci. Ideálně si jí udělejte dva dny předem, abyste měli stůl ve vámi požadovaném čase. Stojí to však za to. Dala jsem si chobotnici (Polvo a lagareiro) a byla fantastická. K tomu jsme zvolili červené víno Marka, které bylo také perfektní. Za vyzkoušení stojí i Taberna Acor wine and food. Tam jsem si dala výborné krevety s místním pečivem. Vyzkoušeli jsme i restauraci Churascheira, kde jsem si dala kalamáry. Opět strašně dobré. Takže za mě i tuhle restauraci doporučuji navštívit. 

Caldeira Velha a čajové plantáže

Druhý den jsme vyrazili na Lagoa do Fogo. Nádherné jezero, které se nachází v pohoří Serra de Água de Pau. Poučeni z Pica jsme vyrazili hned ráno, ale bylo nám to prd platné. Nahoře na nás čekaly mraky a mlha. Jezero v nich zůstalo skryté. Tak jsme pokračovali klikatou silnicí a narazili jsme na další zajímavé místo Caldeira Velha. Najdete tu přírodní vodopád a horká jezírka. Menší má teplotu 38°C a to větší 21 °C. Pokud se budete chtít koupat, pak si musíte koupit plné vstupné za 8 euro. Jestli si chcete rezervaci jen projít, kupte si vstupné za 3 eura. My si to jen prošli a i to stojí rozhodně za to. Já si tu připadala jako v Jurském parku. Kdyby zpoza obřích kapradin vykoukl dinosaurus asi by mě to ani nepřekvapilo. Vegetace je tu neskutečná. 

Cestou od Caldeiry jsme narazili na odbočku vedoucí k vodopádu Salto do Cabrito. Jelikož jsme nevěděli, kam až se dá zajet autem, tak jsme ho raději odstavili u zdejší asi vodárny. To ale nebylo moc strategické, protože nás čekala celkem strmá asfaltová cesta dolů k vodopádu. Tam jsme zjistili, že se dalo zajet až dolů. Ale díky nám se pár turistů také prošlo, protože když viděli zaparkované auto z půjčovny, tak to automaticky dali vedle nás. Každopádně procházka za to stála. Dole na vás čeká 40 m vysoký vodopád uprostřed zeleně. 

Dál jsme pokračovali ve směru Ribeira Grande. Další zastávka - čajové plantáže. Cestou jsme ještě zastavili na vyhlídce Santa Iria. Je tu krásný výhled na severní pobřeží ostrova.

Jako první jsme objevili, tedy nejprve minuli, čajovou plantáž Porto Formoso. Nenápadná bílá budova s logem čajové konvice a malým parkoviště se snadno přehlédne. Čajová plantáž se nachází hned pod budovou. Lemují ji keře hortenzií a je tu krásný výhled na pobřeží. Čerstvě připravený čaj si můžete vychutnat na terase s výhledem na plantáž. Je to klidné příjemné místo, kde se vyplatí strávit alespoň půl hodinky. 

Další větší čajová plantáž se jmenuje Chá Gorreana. Od Porto Formoso na ní narazíte snadno. Pojedete pořád po hlavní silnici směr Nordeste. Je tu víc turistů, ale zase se můžete mrknout, jak taková továrna na čaj funguje. Co mě asi nejvíc zaujalo, to byla místnost, kde seděli u stolu čtyři ženy a hotový čaj přebíraly před finálním balením. Musím říct, že mě zdejší čaj nijak neoslovil. Chuť byla hodně slabá. Ale návštěvníci tu kupovali čaje ve velkém, tak jim asi chutnaly. Přes silnici nad výrobnou si můžete projít rozsáhlé čajové plantáže. Pokud budete mít čas, tak mezi plantážemi vede i pěší značená stezka. 

Po severní straně ostrova se dá zajet až do městečka Nordeste. Klasické portugalské městečko s typickou bílo černou architekturou. Zajímavostí je blízký maják Ponta do Arnel. Pěkný výhled na něj je z vyhlídky Miradouro da Vista dos Barcos. Zastávku si určitě udělejte i na vyhlídce Miradouro da Ponta do Sossego. Najdete tu pěkné piknikové zóny, spoustu zeleně a krásný výhled na strmé útesy. 

Vila Franca do Campo a Furnas

Jeden den si určitě vyčleňte na zajímavou oblast Furnas. My jsme to do Furnas vzali přes městečko Vila Franca do Campo. Je to příjemné menší městečko. Za sebe mohu říct, že kdybych příště vyrazila na Sao Miguel asi bych si našla ubytování tady. Je tu klid a i celkem strategická pozice na podnikání výletů po ostrově. V místní kavárně jsme si dali ke kávě zdejší dezert Queijada de Vila Franca do Campo. Řeknu vám, příšerně sladká záležitost. Pokud máte čas, pak si kupte lístek na loď a mrkněte se na zajímavý ostrůvek Ilhéu da Vila. Je to fajn místo na odpočinek a na koupání. Lístek tam a zpět vás vyjde na 6 euro. Z přístavu vyplouvají také četné výpravy za velrybami a delfíny. Nad městem je zajímavý kostelík A Nossa Senhora da Paz. Je odtud parádní výhled na město a na ostrůvek.

Cestou jsme pak navštívili podle načtených informací z blogů ukryté jezírko Lagoa do Congro. No, co si budeme povídat, zase tak skryté před turisty nebylo. Po dešti je dolů trochu rozbahněná cesta. Jezírko je krásné. Ukryté v neskutečné zeleni. V lese sem tam objevíte obří kapradinu, která převyšuje všechny ostatní stromy. 

Pak už jsme vyrazili směr Furnas. Nejdřív jsme narazili na jezero Lagoa das Furnas. Na břehu se nachází takový mystický kostelík. My měli zrovna nic moc počasí, což jeho mystický vzhled ještě umocnilo.

Na druhé straně jezera se nachází tzv. Caldeiras das Furnas. Platí se tu vstupné 2 euro i s parkováním. Do horkých průduchů sem za poplatek místní umísťují hrnce naplněné  jídlem. Za pár hodin si hotový pokrm přijedou vyzvednout. Nejčastěji tu mají své hrnce okolní restaurace. Mezi ty vyhlášené patří Terra Nostra Hotel nebo Tony´s. My ochutnali jídlo z průduchu. tak zvané cozido Caldeira v Tony´s. Na talíři pro dva vám přinesou různé druhy masa a zeleniny. Zaujalo nás, že talíř obsahoval i polovinu hlávky zelí. Nevypadalo to na první pohled úplně vábně, ale nechutnalo to zle. Už bych si to ale asi znovu dávat nemusela. Jednou je to zážitek ,ale na podruhé už vám to musí hodně chutnat, abyste si to dali znovu.

Furnas není ale jen o Cozidě. Jsou tu i dvoje lázně. Ty známější se nachází v hotelu Terra Nostra. Pokud si dáte jídlo v místní restauraci. pak neplatíte vstup do parku, kde se nachází termální jezírko. Vstupné do parku je 8 euro. My jsme se rozhodli pro menší komornější lázně - Poca da Dona Beija. Vstupné je 6 euro plus euro za skříňku. Můžete si tu půjčit i ručníky. Doporučuji sem zajít večer. Střídmě osvětlené bazénky, stoupající pára a dokonalý relax. Doporučuji vzít si starší nebo tmavé plavky, protože voda trochu barví. V noci je to ve Furnas krásné. Jednou večer jsme jen projížděli a zaujaly nás oblaka stoupající páry. Narazili jsme na spoustu vyvěrající horké vody přímo ve městě. Je to zvláštní pocit vyskytovat se na místě s takovou sopečnou aktivitou. 

Sete Cidades a vyhlídky

Asi nejvíc jsem se na Sao Miguel těšila na Sete Cidades. Na většině fotek z Azor totiž narazíte na dech beroucí pohled na dvě jezera obklopující právě městečko Sete Cidades. Tak jsme vyrazili. Vzali jsme to přes jezero Lagoa do Canário. To neminete, protože u vstupu už většinou parkuje dost aut. Dá se dojet až k vyhlídce Miradouro da Boca do Inferno nebo si můžete udělat procházku parkem od jezera až na tuhle úžasnou vyhlídku. Z ní je parádní výhled na jezera Lagoa Azul, Lagoa Rasa a Lagoa de Santiago. Lagoa Azul zůstává trochu skryté. Když jsme se vrátili zpět k autu, tak jsme váhali, jestli se vyplatí vylézt na kopec na druhé straně od jezera. Mě se moc nechtělo, ale Petr mě přesvědčil a vyplatilo se to. Je odtud pěkný výhled na pár menších jezírek a na starý akvadukt. Celé se to dá obejít celkem příjemnou procházkou, kdyby zrovna tolik nefoukalo. 

Další zajímavou vyhlídkou je Vista do Rei. V některých průvodcích jsem se dočetla, že když sem půjdete pěšky, tak narazíte cestou na opuštěný hotel. Autor chtěl mít asi volné místo na parkování. Protože hotel se nachází přímo vedle hlavní silnice. Je tu parkoviště, kde smíte zaparkovat na 20 minut. Kolem hotelu jsou cedule se zákazem vstupu. Přesto většina lidí neodolá, hotel si projde a ze střechy si pořídí parádní fotku. Naposledy jsme četla, že hotel někdo koupil a měl by se otevírat v roce 2021. Tak uvidíme. Místo je to parádní. Hotel po otevření fungoval jen necelý rok což je velká škoda, protože od té doby chátrá. 

Zatímco na vyhlídce Vista do Rei je vskutku rušno, tak dole ve městě Sete Cidades není téměř nikdo. Dominantou městečka je kostelík lemovaný alejí stromů. U jezera Lagoa Azul jsme posvačili náš další ananas.A objevili jsme tu tunel vedoucí kamsi. Petr ho chtěl projít, ale já měla strach. Tunel byl úzký na šířku jedné osoby, všude kapala voda a vedlo tudy nějaké potrubí. Světlo na konci tunelu bylo tak malinké, že skoro nebylo vidět. Od místního zemědělce jsme se pak dozvěděli, že vede do vesničky Mosteiros a je dlouhý 1200 m. Ještěže jsme tam nešli. Víc než kilometr strachu, to je lepší dát si ten ananas. Na tak krásném místě na břehu jezera se dají udělat i leckterá důležitá životní rozhodnutí. A proto jsem Petrovi na jeho žádost řekla ANO :-). 

Zapít jsme se to vydali do městečka Mosteiros. Při západu slunce si v baru u oceánu můžete vychutnat skvělý gintonic. Jak jinak než s azorským ginem. Mimochodem ten doporučuji dovést si i domů. My jsme si koupili Gin Azor, Rocha Negra a na letišti ještě gin z Alenteja Sharish. Trochu jsme litovali, že jsme nekoupili ještě Peter´s gin do Mar na Faialu. 

Lagoa do Fogo

Poslední den jsme vyrazili brzo. Opět na Lagoa do Fogo (Ohnivé jezero). Tentokrát jsme měli štěstí a jezero nebylo v mracích. První zastávku jsme udělali na Pico da Barrosa. Odtud je vidět severní i jižní pobřeží zároveň. K jezeru se dá dojít i pěší cestou zespodu, ale je to výlet na celý den. Celá oblast kolem jezera je přírodní rezervace. Když vyjde počasí, tak je výhled na jezero opravdu famózní. 

Od jezera jsem si to namířili k dalšímu jezeru i přes mé protesty, že snad nemusíme vidět každé jezero na ostrově. Ale co si budeme povídat, bylo to nakonec nejvtipnější jezero. To totiž obývaly vtipné kachny. U jezera Lagoa de Sao Brás byly asi jen další dvě skupinky lidí. Kachny ale přivítaly každého. Somrovaly od každého jídlo. Když jsme rozdělali krekry, tak se i ta nejlínější kachna rozhodla soutěžit o prvenství. Dokonce se k nám snažila doletět. Než ale nastartovala křídla, tak ji zbylé kachny dost utekly. Ke krekrům dorazila poslední a ještě strašně zadýchaná. Kdo by čekal od malého nenavštěvovaného jezírka takové pobavení? No já rozhodně ne.

Cestou do Ponta Delgady jsme ještě objevili jedno místo, kde se dá uvařit vlastní jídlo v páře. Bylo to nedaleko města Ribeira Grande. Značené to bylo ukazatelem Caldeiras. A kromě horkých průduchů tu také byly menší lázně. 

Co nás moc nezaujalo

Vůbec nás neoslovila vesnice Rabo de Peixe. V překladu to znamená rybí ocas a tak nějak to k té vesnici sedělo. Postávaly tu skupinky zvláštních lidí. Nepřipadala jsem si tu skoro vůbec jako v Portugalsku. Jako další nás moc neoslovilo město Ribeira Grande. Taky takové zvláštní, i když větší město, ale neobjevili jsme nic, proč bychom ho znovu chtěli navštívit. Co se týká pláží, tak jsme navštívili na chvíli pláž Santa Barbara. Je dlouhá s černým pískem, ideální na surfování, protože tu dost foukalo a byly velké vlny. Zázemí pláže bylo ale příšerné. Dámské převlékárny a toalety strašně páchly a byly hrozně špinavé. 

Co si přivést?

Určitě stojí za to přivést si už zmíněný gin. V obchodech je k dostání víc značek azorského ginu. Na spoustu z nich narazíte i v místních barech, tak je můžete před zakoupení celé lahve nejprve ochutnat. Hezkým suvenýrem bude zcela jistě i místní víno. Doporučuji vybrat víno z ostrova Pico z vinařství Azores Wine Company. Kdo se nebojí o věci a má místo v tašce tomu doporučuji přivést ananas a dát ho doma ochutnat. Je skvělý a já doteď lituji, že jsem ho na tržnici nevzala. V neposlední řadě si určitě přivezte místní sýr. Nejvyhlášenější je sýr z ostrova Sao Jorge. Ale vyzkoušeli jsme i jiné sýry a všechny byly super. Já si taky tradičně z Portugalska vozím různé druhy sardinek a makrelové, sardinkové a tuňákové paštiky.