Lisabon se v posledních letech stal velmi vyhledávanou destinací. Není to jen kvůli památkám, ale hlavně kvůli zdejší atmosféře a gastronomii. A proto jsem si řekla, že by nebylo od věci sepsat pár tipů na to, co byste tu měli určitě ochutnat. Tak jdeme na to.
Předkrmy, polévky a rychlovky
Ve většině portugalských restaurací vám přinesou na stůl předkrm. Ten bývá nejčastěji v podobě pečiva, másla, sýrů, oliv a sardinkové paštiky. Většina jídelních lístků tyto tzv. “entradas” zahrnuje, takže můžete nenápadně mrknout, co který předkrm stojí, než se do nich pustíte. Často pokud sníte vše, tak za předkrmy necháte v restauraci víc než za hlavní chod. I přes to je doporučuji ochutnat. Portugalci mají vynikající sýry. Pokud budete chtít ochutnat opravdovou specialitu, pak se ptejte po sýru z pohoří Serra da Estrela neboli “Queijo da Serra”. Za hřích stojí i sýry z městečka Azeitão, které se nachází nedaleko Lisabonu na poloostrově Setúbal. Narazit tu můžete i na slavný “Queijo Sao Jorge” ze stejnojmenného Azorského ostrova.
Z polévek stojí za ochutnání “Caldo Verde” v překladu zelený vývar. Ve skutečnosti výtečná kapustová polévka s chorizem. Kdyby se vám po ní po návratu domů začalo stýskat, tak recept najdete na blogu Kublanka. Další skvělou polévkou je Açorda de marisco. Hlavními ingrediencemi této polévky jsou mořské plody, chleba a česnek. Někdy výsledná konzistence polévku úplně nepřipomíná. Narazit můžete i na Açorda alentejana. Ta se skládá z česneku, staršího chleba a vajíčka.
Nechcete vysedávat v restauraci, ale máte hlad? Pak vyzkoušejte “torradas”. To jsou sendviče z opečeného chleba, které se nejčastěji plní sýrem a šunkou (queijo e fiambre). Napak “sandes” je klasický studený sendvič.
Hlavní chod
Být v Portugalsku a neochutnat nějaký pokrm z tresky by byl velký hřích. Portugalsky se treska řekne bacalhau a vyskytuje se tu v mnoha podobách. Od smažených kroket (Pastéis de Bacalhau) přes pečenou tresku (Bacalhau à Lagareiro) až po tzv. Bacalhau à brás, což je treska smíchaná s vajíčkem a bramborami. Portugalci tresku dováží usušenou z Norska a aby byla poživatelná, tak se musí před samotným vařením na několik hodin nebo spíš dnů namočit do vody. A kde zaručeně sušenou tresku uvidíte nebo spíš ucítíte? V místních supermarketech. Na její přítomnost vás určitě upozorní její odér.
Specialitou konkrétně Lisabonu jsou grilované sardinky. Nečekejte malé sardinky, na které narazíte v konzervách. V lisabonském podání je to opravdu kus ryby. Podává se nejčastěji s bramborami, trochou rýže a zeleninovou oblohou. V Portugalsku není moc zvykem objednávat přílohu zvlášť. Proto vám ve většině restaurací přinesou kompletní hlavní chod.
Za vyzkoušení, jak by jistě potvrdil můj kolega velký milovník chobotnic, stojí “Polvo à Lagareiro”. Neboli grilovaná chobotnice, která se na závěr na talíři polévá olivovým olejem. I v tomto případě jsou nejčastější přílohou pečené brambory. Chobotnici tu můžete ochutnat i v podobě zeleninového salátu. Kousky chobotnice jsou smíchané se zeleninou a zálivku tvoří z velké části vinný ocet neboli vinagre.
Dalším vyhlášeným hlavním chodem je “Cozido à portuguesa”. Různé druhy masa se dusí společně se zeleninou v jednom hrnci. Častou přílohou jsou brambory nebo rýže. Kdo má rád fazole, tak pro toho je jasnou volbou pokrm “Feijoada”. Ten se skládá z vepřového masa a fazolí. Přílohou je nejčastěji rýže.
Dezerty
Mezi dezerty tu kraluje “Pastéis de Nata”. Jako první tento vyhlášený koláček z vaječných žloutků začali péct v klášterech. Z vajec se využívaly pouze bílky na škrobení prádla a žloutky neměly do té doby své využití. To ale později našli právě při výrobě lahodných koláčků. Od roku 1837 se pečou ve čtvrti Belém. Zde je jediné místo, kde se koláčky mohou nazývat “Pastéis de Belém”. V sezóně tu na ně jsou v poslední době obří fronty. Pokud se vám čekání ve frontách zajídá, pak vyzkoušejte koláčky Pastéis de Nata na náměstí Praca do Camoes v centru Lisabonu. Je tu pekárna Manteigaria, kde uvidíte, jak koláčky vznikají pod rukama šikovných cukrářek.
Dalším dezertem, který není tolik sladký je “Arroz doce”. Je to mléčná rýže posypaná skořicí. Velmi podobný je i “leite creme”. Je to ve své podstatě portugalský crème brûlée.
Pokud vám zbude čas a pojedete se podívat do palácového městečka Sintra, pak tu rozhodně vyzkoušejte tzv. sýrové koláčky - Queijadas. Nebojte se, nejsou v dezertech zařazené omylem. Je to opravdu sladký koláček. Kousek od náměstí před Palácio Nacional vede nahoru na maurský hrad hlavní ulice. Přímo v ní najdete výrobnu těchto skvělých koláčků.
Jestli nejste milovníkem sladkého a chystáte se do Lisabonu na podzim, pak určitě vyzkoušejte místní pečené kaštany. Určitě je neminete. Ulicemi Lisabonu se totiž během podzimu line kouř z pojízdných vozíků. Ty pečou kaštany přímo na ulici.
Nápoje
Jídlo je vždy dobré něčím zapít. Tak co vyzkoušet? Přes den vám přijde vhod sklenička vychlazeného Vinho Verde. Je to tradiční mírně perlivé víno ze severu Portugalska, která mívá okolo 9,5% alkoholu. V naší nabídce je takovým typickým zástupcem víno Goivo.
Co se týká červených vín, tak doporučuji vyzkoušet vína ze Setúbalu. Vyrábí se tam skvělá červená vína za velmi přijatelné ceny. Ideálně hledejte odrůdu Castelao, které se nadmíru daří ve zdejších písčitých půdách.
Nejznámějším portugalským vínem je bezesporu portské. Je to sice víno typičtější pro město Porto, ale i v Lisabonu se dá sklenička tohoto jedinečného nápoje ochutnat. Já osobně doporučuji osvěžit se koktejlem Portonic v některém z kiosků na břehu řeky Tejo. Já tu naposledy natrefila na Portonic z červeného portského a byl super.
Dalším nápojem, který nemůžete vynechat je ginjinha. Je to pálenka z třešní. Tu nejlepší najdete v prastarém baru na rohu náměstí Rossio. Ten poznáte podle spousty lidí postávajících před barem na ulici. V baru si můžete kromě panáka koupit i celou lahev. Značka zdejší pálenky je Espinheira. U značky té nejlepší gijjinha máme vždy s přítelem rozepři. On tvrdí, že nejlepší je právě značka Espinheira a já si myslím, že je to značka Mariquinhas. Tu poznáte snadno podle červeno-bílého srdce na lahvi. Zakoupit jí můžete v obchodě z vnější strany tržnice Mercado da Ribeira poblíž přístavu Cais do Sodre.
Ve večerních hodinách začínají ožívat ulice ve čtvrti Bairro Alto. tady doporučuji vyzkoušet koktejl Morangoska. Skládá se z jahodové dřeni, vodky (s tou nešetří), sodovky a ledu. Mám tu svůj oblíbený bar z dob mého studia. Najít ho je pro mě vždycky jedna velká výzva. Tak to můžete zkusit taky. Z vyhlídky Miradouro Sao Pedro del Ancantara přejděte silnici v místě kde je konečná lanovky. Jděte ulicí rovně přímo do čtvrti Bairro Alto. Po pravé straně minete Erasmus corner a jdete dál. Až do té doby než narazíte na konec ulice a zeď. Dáte se doleva podél stěny. A za chvíli byste měli po pravé straně natrefit na bar se žlutými zalaminovanými cedulkami kolem dveří s nabídkou nápojů. Morangosku mívali za 5 euro. Pokud jste to naši tak gratuluji, vzhledem k tomu, že se mě plete levo a pravo od doby kdy jsem se narodila, tak jste fakt dobří. A rozhodně si zasloužíte objednat Morangosku grande!
Ujít byste si neměli nechat ani skvělý portugalský gin. Já osobně jsem si zamilovala Gin AZOR, jak název napovídá je z Azorských ostrovů. Pro pány naopak doporučuji prémiový gin NAO. Dalším prémiovým a trochu specifickým je gin TINTO. Má jantarově hnědou barvu a příjemně nahořklou chuť. Ačkoliv název moc portugalsky nevypadá tak i gin Sharish je z Portugalska. Konkrétně se vyrábí ve vinařské oblasti Alentejo a rozhodně stojí za zkoušku. Giny seženete třeba v obchodech Garrafeira Nacional. Zjistila jsem ale, že tu jsou giny dražší než na letišti. Takže pokud si ho chcete přivést domů, tak počkejte s nákupem na letiště.
Kde nakupovat
Na běžné nákupy nejčastěji využívám supermarket Pingo Doce. Narazíte na něj téměř na každém rohu. Najdete tu celkem slušnou nabídku lokálních vín, sýrů i uzenin. Já nejčastěji ujíždím na tzv. quiejo fresco. Vypadá to trochu jako jogurt ve vodě, ale voda se vylije a sýr si dávám na chléb s máslem. Pozor většinou tu narazíte na máslo se solí (manteiga com sal).
Dalším zajímavým obchodem je Mercado da Figueira na stejnojmenném náměstí přímo v centru Lisabonu. Většinou tu nakoupím spoustu konzerv sardinek a nějaký ten olivový olej pro porovnání s naší nabídkou. K sardinkám navíc nakoupím i sardinkovou paštiku. Mají tam přesně tu, kterou nabízí většina restaurací jako předkrm. Je to značka Manna. Já jsem si oblíbila sardinkovou a pikantního tuňáka.
Zajděte také určitě mrknout do přístavu Cais do Sodre. Kousek od přístavu nedávno opravili část tržnice Mercado da Ribeira. Polovina tržnice zůstala zachovaná a je v ní ovocný a zeleninový trh. Ve sklepě najdete i rybí trh. Ve zrekonstruované části tržnice najde vyhlášené lisabonské podniky a jejich menu. Ceny jsou tu příznivé, a tak jejich menu můžete ochutnat levněji než kdybyste zašli přímo do jejich restaurace v centru. Jako dezert si tu dejte Pasteis de nata a nebo zmiňované sýrové koláčky. Uprostřed je stánek se suvenýry. Narazíte tu i na obchod s konzervami sardinek nebo na obchod s vínem Garrafeira Nacional. V tržnici můžete ochutnat i vyhlášenou lisabonskou zmrzlinu od Santini. Na jejich původní cukrárnu v centru města narazíte, pokud půjdete z náměstí Rossio ulicí nahoru podél elevadoru Santa Justa.
Zajímavým místem pro foodies bude určitě i LX Factory blízko červeného mostu. Tam jsem zatím nebyla. Ale chystám se tam koncem srpna. Takže jakmile navštívím, tak se můžete těšit na nový článek.
Nevíte, jak po Lisabonu cestovat? Mrkněte do našeho miniprůvodce Lisabonskou dopravou.