Madeira je nejčastěji přezdívaná jako ostrov věčného jara. Je proslulá svojí bujnou vegetací a teplotami okolo 20°C v průběhu celého roku. Krom toho Madeiru proslavila také produkce silného stejnojmenného dolihovaného vína, na které se teď společně podíváme.
Madeira ve skutečnosti není jen osamocený ostrůvek v Atlantiku, jedná se totiž o souostroví. To tvoří dva větší obydlené ostrovy: Madeira a Porto Santo. A dále pak skupina tří neobydlených ostrovů Ilhas Desertas a skupina patnácti neobydlených ostrůvků Ilhas Selvagens. Samotný ostrov Madeira se pak nachází přibližně 978 km od Lisabonu a 640 km od pobřeží Maroka. Hlavním městem je Funchal. Na ostrově panuje subtropické klima s průměrnou teplotou pohybující se od 16°C do 22°C. Na délku má 55 km a na šířku 22 km. Nejvyšší horou Madeiry je Pico de Ruivo (1862 m.n.m) a je také třetí nejvyšší horou Portugalska.
Historie výroby vína
Oficiální historie souostroví Madeira se začala psát v roce 1418, kdy objevil ostrov Porto Santo portugalský mořeplavec Joao Goncalves Zarco. O rok později pak objevil ostrov Madeira, který je vzdálený od Porto Santo 23 km. Ostrov byl osídlený až o několik let později za Jindřicha Mořeplavce. Ten totiž výrazně podporoval kolonizaci objevených území. Nejprve byli na ostrov převezeni vězni. Zanedlouho po nich sem přišli první pěstitelé vinné révy. Nejprve se zdál pro vinnou révu vhodnější ostrov Porto Santo, který osázeli odrůdou Malvasia. O něco později pak objevili úrodnou půdu na Madeiře. Ta sice byla nadmíru úrodná, ale terén zdejší výstavbu vinic dost komplikoval. Za pomoci otroků tu byl vybudován zavlažovací systém, který se zachoval dodnes. Síť zavlažovacích kanálů je známá pod názvem Levadas a v současnosti kolem nich vede spousta turistických tras. Sofistikovaná síť kanálů přivádí vodu z deštivější západní a severozápadní části ostrova do sušší jižnější části. Současná délka kanálů je 2 170 km. Dnes neslouží jen k zavlažování ale také pro napájení hydroelektrárny.
Zdejší vulkanická půda a teplé klima vyhovuje převážně vinné révě a cukrové třtině. Kromě těchto dvou plodin se na Madeiře pěstují také brambory, fazole, kukuřice, banány a samozřejmě také široké spektrum různých květin. Pro pěstování jednotlivých plodin byly vybudovány terasy, na které tu můžete narazit i v nadmořské výšce 1800 m.n.m.. Nás ale zajímá hlavně vinná réva. První zmínky o pěstování vinné révy na Madeiře pochází z roku 1485. Vysázené odrůdy Malvasia a Verdelho měly hlavně na severním pobřeží problém dosáhnout dobré zralosti. Do výsledného svíravého vína s výraznou kyselinou se tak začal přidávat cukr.
V roce 1508 Funchal získal status města a stal se také hlavní zásobovací zastávkou směrem na západ. Víno tak našlo uplatnění jako zátěž na lodích a mořeplavci ho popíjeli jako prevenci proti kurdějím. Postupně se hlavním obchodním partnerem Madeiry staly americké kolonie. Madeirské víno si velmi oblíbil také generál Washington. Denně prý vypil až půllitr. Víno z Madeiry se popíjelo i na oslavách vzniku hlavního města Washington a na oslavě Deklarace nezávislosti. Později se těšilo velké oblibě hlavně u vyšší společnosti ve městech Philadelphia, Boston, Baltimore, New York a Savannah. Madeiru si oblíbil také třetí americký prezident Thomas Jefferson.
Dalším, tentokrát trochu bizarním důkazem o oblíbenosti zdejšího vína je příběh vévody Clarence, který byl odsouzen k trestu smrti a jako způsob usmrcení si vybral utopení v nádrži s Madeirským vínem. Další významná osobnost, která se zastavila na Madeiře pro sud vína, byl Napoleon Bonaparte. Ten zakoupil celý sud legendárního ročníku 1792. Po jeho smrti se sud našel nevypitý a v roce 1840 ho koupil výrobce Madeiry Charles Blandy.
V roce 1643 dokonce král Joao IV. vydal nařízení, že všechny lodě plující do Brazílie se musí zastavit nejprve pro víno na Madeiře. Při těchto cestách do Jižní Ameriky došlo k objevení pozitivního efektu působení tepla na víno. Zřejmě kvůli lepší konzervaci vinaři na Madeiře přidávali do sudu s vínem jedno až dvě vědra pálenky a cukrovou třtinu. Tímto způsobem připravili víno na cestu přes rovník. Pro běžné víno by teplo znamenalo zkázu. Na takto připravené Madeirské víno mělo horko na rovníku blahodárný efekt. Z jedné plavby přes rovník se část vín vrátila zpět na Madeiru. Výrobci vína byli příjemně překvapeni, co plavba přes rovník udělala s jeho jakostí. Vínu, které plulo na lodi tam a zpět se začalo říkat “Vinha da Roda” tzv. okružní víno. Postupně ale vinaři museli nalézt levnější způsob, jak připravit stejné víno bez nákladné plavby přes rovník, a tak vzniklo dolihované víno Madeira, takové jaké ho známe dnes.
Současnost - pěstování vinné révy
V současné době najdete na Madeiře přibližně 390 hektarů vinic, převážně v oblastech Camara de Lobos, Sao Vincente a Santana. Většina teras s vinnou révou má rozlohu do 1 hektaru. Největší vinici na ostrově vlastní vinařství Henrique & Henrique a ta má 10 hektarů.
Ani Madeiře se nevyhnuly pohromy v oblasti vinařství. Nejprve jí zasáhlo v 50. letech 19.st. padlí révové (houbové onemocnění) a následně i v 70. letech 19.st. mšička révokaz. Po těchto pohromách ostrov zaplavila americká hybridní odrůda Tinta Negra Mole (kříženec Rulandského modrého a Grenache), která je v současnosti nejvíc pěstovanou odrůdou na ostrově. Pěstuje se na 230 hektarech vinic a je oblíbená hlavně kvůli snadnějšímu pěstování v porovnání s tradičními odrůdami. Nejstarší odrůda Malvasia (Malmsey), je druhou nejvysazovanější odrůdou, nachází se ale jen na 46 hektarech. Z dalších odrůd nesmíme zapomenout na Boal (cca 22 ha), Verdelho (24 ha) a Sercial (19 ha). Ve velmi malé míře je tu zastoupená také odrůda Terrantez, je to ale spíš rarita, která v současnosti zažívá mírné oživení.
Kvalita vín na Madeiře po pohromách upadla. Na trhu s dolihovanými víny začala být příliš velká konkurence ,a tak často docházelo k tomu, že se Madeirské víno používalo víc do vaření než na pití. V roce 1913 se rozhodli zbývající vývozci Madeiry založit asociaci Madeira Wine Association. Až po roce 1980 se začala kvalita zdejšího vína výrazně zvedat. Začali akceptovat standardy Evropské komunity a v tom samém roce také vznikl Institut Madeirských vín, který dohlíží na jejich kvalitu, od pěstování vinné révy až po lahvování. Byla vytvořena ochranná známka “Selo de Garantia Madeira”. Tato známka je garancí kvality vína. Na trhu zůstalo v současnosti 6 vývozců madeirského vína. Oproti tomu je na trhu 4500 pěstitelů vinné révy, kteří své hrozny převážně prodávají zmíněným šesti firmám.
A jak se dnes Madeira vyrábí?
Jak bylo řečeno, velké firmy nejčastěji kupují hrozny od malých pěstitelů. Jako jediná se na pěstování vlastních hroznů soustředí firma Henrique & Henrique, sídlící ve městě Camara de Lobos. V současné době se vinná pálenka přidává do vína ve fázi fermentace. Používá se pálenka z celých hroznů, která má nejvyšší možný obsah alkoholu (93,6%), který lze vypálit. Kdy se do kvasícího moštu přidá, to závisí na odrůdě a s tím spojený požadavek na množství zbytkového cukru ve výsledném víně. Například u odrůdy Malvasia (Malmsey) se přidává na začátku fermentace, protože výsledné víno bývá nejčastěji nejsladší na trhu. U odrůd Boal nebo Verdelho se přidává nejčastěji 4. den. A u odrůdy Sercial to může být až po měsíci od začátku fermentace. Už samotné přidání pálenky víno výrazně ochrání před vnějšími vlivy. U Madeiry však proces konzervace vína přidáním pálenky nekončí. Výsledné víno se totiž dále zahřívá. A tím se víno stává téměř nesmrtelným. Při procesu zahřívání dochází k oxidaci a karamelizaci vína. Oxidací se vínu postupně mění barva až do světle hněda a následnou karamelizací dojde k zintenzivnění do tmavohnědé. Oxidace vína je také podpořena tím, že se při výrobě víno nijak nesíří.
Pro zahřívání vína se používají dvě metody: Estufas a Canteiro. Jako první se zaměříme na častější způsob zahřívání a tou je metoda Estufas. Víno se při použití této metody zahřívá v nerezovém tanku, kde je umístěná topná spirála, případně v plášti tanku koluje horká voda. Nezahřeje se hned na vysokou teplotu, ale zahřívá se postupně. V tancích pak víno stráví přibližně 3 měsíce a výsledná teplota se při zahřívání pohybuje mezi 40-50°C. Nádrže jsou nyní schopné pobrat od 20 000 litrů do 100 000 litrů vína.
Druhý způsob zahřívání se víc blíží tomu, jak se to dělalo v minulosti. To se sudy s vínem umísťovaly ven na slunce. Metoda zvaná Canteiro se používá pro kvalitnější vína a pro vína typu Vintage, která jsou považována za naprostou špičku mezi Madeirskými víny. Po dolihování se mladé víno rovnou umístí do sudů, které se skladují na půdách budov, kde jsou teploty nejvyšší. Dnes se také často setkáte s velkými místnostmi, které jsou orientované tak, aby se dovnitř dostalo co nejvíc slunečních paprsků a intenzita tepla byla co nejvyšší. Vína, která zrají touto metodou potřebují pro své zrání více času. Tři měsíce v Estufas jsou srovnatelné s pěti lety v sudech Canteiro. Objem sudů je okolo 480 litrů. Zatímco zráním v Estufas se nejčastěji objevují karamelové tóny, tak u zrání v sudech se víc zvýrazní ovocné tóny.
V dalším článku se pak společně podíváme na jednotlivé druhy Madeirského vína a podrobně se zaměříme i na výrobce.