Cestu na jih Portugalska jsme měli poněkud divokou :-). Původně jsme chtěli letět do Lisabonu a zůstat na Setúbalu. Prošvihli jsme ale levnější letenky a dobré letové časy. Kvůli tomu jsme se rozhodli, že vyzkoušíme let na jih na Algarve, protože letenky pro 3 osoby tam byly asi o 4 tisíce levnější než do Lisabonu, přestože jsme letěli stejným letadlem do Lisabonu, a navíc jsme ještě pokračovali dál na Algarve. To mně trochu hlava nebrala. Už nebylo moc možností, a tak jsme museli vzít let o půl osmé večer z Prahy. V jedenáct večer jsme měli přestoupit v Lisabonu na letadlo do Fara, kde jsme měli být o půlnoci. V půjčovně aut na nás měli počkat a předat nám klíče od auta. Původně se nám do těch letových časů s tříletým dítětem moc nechtělo, ale jak jsem říkala, jiná možnost za rozumné peníze nebyla.
Problémy jsem čekala už v letadle cestou do Lisabonu, protože už z Prahy jsme odlétali se značným zpožděním. Skupinku českých surfařů čekal stejně jako nás přestup na navazující let do Fara. Ti ale v letadle vykřikovali, že TAP jsou profíci, že určitě zvládnou přeložit i kufry. Tomu já teda moc nevěřila. Ale nakonec se TAP vyznamenal mnohem víc. Po příletu do Lisabonu nás odchytli pracovníci letiště a odvedli nás do odletové haly. Tak jsme si říkali super, provedou nás a letadlo stihneme. O to větší bylo naše překvapení, když nás odvedli do letové haly a nic se nedělo, i když bylo asi 5 minut do odletu našeho letadla do Fara. Artur naštěstí usnul už v Praze, než se letadlo odlepilo od země, takže v těch jedenáct večer byl celkem fresh. Pracovníci letiště nám oznámili, že letadlo už odletělo. Ale mnohem víc nás šokoval fakt, že nám nenašli nový spoj třeba ráno, ale řekli, že nás do Fara hodí autobusem :-). Všichni nejdřív mysleli, že je to vtip. Záhy jsme pochopili, že není. A tak všichni včetně nás začali žhavit linky do půjčoven aut, ale tam telefon nikdo nezvedal. Do Fara jsme nakonec dorazili okolo půl páté ráno. I celou cestu autobusem Artur prospal. Zato my s Petrem jsme byli úplně vyždímaní. Dali jsme si na letišti hodně brzkou snídani a čekali, až otevře půjčovna. V autě Artur znovu usnul, takže ten si během cesty nádherně odpočinul a probudil se skoro až na pláži :-). Kompenzaci za cestu autobusem místo letadlem jsme od TAPu nikdy neviděli a už ani neuvidíme. Jak mně prozradil později obchodní zástupce z Rocimu Ricardo, Portugalci zkratku TAP vysvětlují jako “Take Another Plane”.
Ubytovat jsme se mohli v Taviře až odpoledne, tak jsme autem dojeli do malého rybářského městečka Santa Luzia, kterému se přezdívá hlavní město chobotnic. Leží v přírodním parku Ria Formosa. Zdejší mokřady jsou domovem spousty ptáků. Když je odliv, spatříte tu miliony malých krabů. Na nábřeží najdete informační tabule týkající se chobotnic. Dozvíte se tu například, že chobotnice má tři srdce nebo jaké měsíce v roce jsou na lov chobotnic nejlepší. Rybáři používají na chobotnice speciální hliněné amfory, které umístí na dno. Chobotnice do nich vleze, ale už nevyleze ven. Často můžete tyhle hliněné amfory vidět v přístavu, kde je rybáři nechávají proschnout.
Jako sova východ slunce nevidím skoro nikdy, tady se mně to ale díky TAPu poštěstilo. Stihli jsme tu krásný východ, který zalil příjemným světlem celý rybářský přístav. Bylo krásné světlo na focení a Artur měl v autě ještě půlnoc, takže my jsme měli dostatek času. Snídani jsme si dali přímo na nábřeží v pekárně Padaria Vila Doce. Podle návštěvnosti se kavárna těšila velké oblibě. Vyhlídnuté jsem tu měla i podniky právě na chobotnice - Tasquinha do Bruno nebo Casa do Polvo Tasquinha. Druhá zmíněná restaurace získala v roce 2023 michelinskou hvězdu. Jelikož jsme byli ve městě opravdu hodně brzo, tak jsme ani jednu z nich nakonec nenavštívili.
Vypravili jsme se totiž vláčkem na Praia do Barril. Cesta po kolejích vás vyjde na 2 euro, děti do 5 let jezdí zdarma. Vlak jede takovou vyprahlou písečnou krajinou. Není to dlouhá trať, pokud se vám nebude chtít platit za jízdenky, můžete jít po chodníčku podél kolejí pěšky, je to necelých 1,5 kilometru.
Minulost pláže Praia do Barril je spojená s lovem tuňáků. Dávné rybářské časy tu připomíná veliké množství starých rezavých kotev a dalšího rybářského vybavení. Místo, kde jsou umístěné kotvy, najdete v mapách jako hřbitov kotev - Cemitério de ancoras. Kotvy se používaly k zachycení sítí na mořském dně. Najdete tu kotvy různých velikostí, některé mají 300kg, ty největší pak klidně i jednu tunu. Malé kotvy neslo 8 -12 mužů. Na ty velké bylo potřeba přibližně 20 mužů. Rybářská sezóna trvala od začátku dubna do konce října. Budovy, které tady stojí dodnes, sloužily pro skladování, jako kancelář, kantýna nebo i k ubytování. Byla tu také škola a holičství. Dneska tady najdete restaurace a pár menších obchodů.
Ze Santa Luzia můžete také vyrazit lodní dopravou na pláž Praia da Terra de Estreita. Jedna cesta vás vyjde na 1,7 euro nebo si můžete rovnou pořídit zpáteční jízdenku za 2,25 euro. Děti do pěti let se plaví zdarma. Pokud by na vás nečekalo vaše auto ve městě Santa Luzia, tak můžete po pláži dojít až na pláž Praia Ilha da Tavira, odkud pak můžete jet lodí rovnou do Taviry.
Tavira
Odpoledne jsme dojeli do Taviry a ubytovali jsme se přímo v centru města, kde byl tedy trochu problém s parkováním při vykládání kufrů. Hotel se jmenoval A Muralha. Byl to malý útulný hotel přímo pod hradem. K hotelu patří terasa s lehátky, kde jsme si dávali ranní kávu a Artur se tam schovával mezi lehátky. Terasu jsme měli ráno i večer pro sebe, nikdo z ostatních hostů ji nevyužíval. Skvělé byly i snídaně. Opravdu velký výběr, vše hned doplňovali. A pozice hotelu, ta je teda naprosto perfektní.
Město Tavira takové, jaké si ho můžeme prohlédnout dnes, vzniklo v 8. století v době, kdy byla oblast pod nadvládou Maurů. Já jsem Taviru měla v hledáčku už dlouho, a tak se mě konečně podařilo jej navštívit. Městem protéká řeka Gilao, přes kterou se na druhou stranu dostanete po mostě Ponte Antiga de Tavira. Je 87 m dlouhý a tvoří ho 7 pilířů. Na mostě často hrál nějaký místní umělec, což jen dokreslovalo příjemnou atmosféru města. Na nábřeží se můžete projít také parkem Jardim do Coreto, kde je krásný altánek a stánek s dobrou zmrzkou. Po nábřeží je možné dojít až k tržnici Mercado da Ribeira. Najdete tu prodejce čerstvého ovoce a zeleniny. A nechybí ani prodejci ryb. Tržnice je většinou v obležení místních. Návštěvu ale neodkládejte na odpoledne, to už byste tam nemuseli najít žádné prodejce :-).
Dalším místem, které nesmíte v Taviře vynechat, je hrad z 11. století. Byl sice poničený zemětřesením v roce 1755, ale i tak je velmi zachovalý a je z něho skvělý výhled na celou Taviru a také na přírodní park Ria Formosa. Z hradu uvidíte i solné kupy za městem. Uprostřed hradu je pěkná udržovaná zahrada. Procházet se můžete i po hradbách. Vstupné do hradu se neplatí. V létě je hrad přístupný od 10h do 19h. Když byla v minulosti Tavira centrem rybářů, tak hrad plnil obranou funkci před piráty.
Tavira má ještě jednu zajímavost, a tou je neuvěřitelné množství kostelů. Najdete jich tu 37! Jeden z nejznámějších Igreja da Santa Maria do Castelo leží hned v těsné blízkosti hradu. Kostelní věž s hodinami a žlutým zdobením je perfektně fotogenická. Uvnitř kostela má hrobku portugalský válečník D. Paio Peres Correia, který podnikl spoustu výpadů proto Maurům. Spolu s ním je zde pohřbeno i několik jeho rytířů.
Když už navštívíte Taviru, tak se zajeďte podívat kousek za město na místní saliny. Najdete je pod názvem Salinas do Forte do Rato. Už cestou sem potkáváte solná jezírka a některá z nich mají zajímavou růžovou barvu. Na konci cesty narazíte na hotel a pláž Bay Praia Tavira. Je to pláž v zátoce s klidnou vodou, ve které kotví i dost lodí.
My jsme jeden den podnikli ještě přímo z Taviry výlet na ostrov Ilha da Tavira. Loď na ostrov jezdí přímo z města. Cesta tam a zpátky vás vyjde na 2,5 euro. Děti do 4 let mají plavbu zdarma. Na ostrově najdete několik restaurací a širokou písečnou pláž. Samotný ostrov je 11 km dlouhý a najdete na něm v některých místech až 1 km široký pás písečné pláže. Na kraji ostrova je červený maják, který je oblíbeným místem místních rybářů. Kromě pláže a restaurací na ostrově najdete i celkem rozlehlý kemp.
A konečně také pro milovníky gastronomie pár informací. V Taviře jsme navštívili restauraci Ai Mae, kde jsme si dali ústřice, teda já ne, Petr. Já jednu ochutnala a nesnědla. My s Arturem jsme si dali skvělé krevety. Poslední den v Taviře jsme navštívili tradiční portugalskou restauraci s terasou - O Patio. Tam jsme povečeřeli mořské plody s rýží a přinesli nám toho obrovskou mísu, která se nedala spořádat ani ve dvou a půl lidech :-). Po vydatném jídle měl Artur slíbenou zmrzlinu, tak jsme se stavili v Delizia da Ponte. A neudělali jsme chybu.
Kam vyrazit z Taviry na výlet
Možností je spousta. Jedinou nevýhodou je, že část pláží je celkem špatně dostupná bez využití přívozu.
Manta Rota a Cacela Velha
Jeden den jsme vyrazili na pláž Manta Rota. Původně jsme chtěli navštívit pláž naproti vesničce Cacela Velha, ale tam se dostává mnohem hůř. Musíte totiž doufat, že bude zrovna odliv, a vy budete moct překročit říčku. Druhá nevýhoda je, že tam není ani kousek stínu. A tak jsme se rozhodli mrknout se na Manta Rota, kam se dá dojet autem. Cestou na pláž se můžete občerstvit v místní restauraci s celkem dobrou nabídkou. Zepředu je okénko na nápoje a rychlejší občerstvení, vzadu je klasická restaurace s obsluhou. Na pláži pak najdete i nějaký ten kiosek s průměrným občerstvením. A kdyby se vám chtělo, tak podél oceánu dojdete až na zmíněnou pláž pod vesničkou Cacela Velha. Tam jsou hezké malé laguny, které by se Arturovi určitě líbily. Vlny v oceánu jsou na něj totiž často obrovské.
Cestou zpátky jsme se ve vesnici Cacela Velha zastavili. Je vyhlášená hlavně kvůli ústřicím. Pokud jste milovníky ústřic, tak byste na Algarve rozhodně neměli vynechat návštěvu této malinké vesničky. Je odsud krásný výhled na hůř dostupné pláže pod vesnicí. Ale zpět k těm ústřicím. Na Algarve je ještě jedno místo, které je jimi vyhlášené, a to je Alvor kousek od Portimão. Ústřice z Alvoru i z Cacela Velha jsou slanější než ze Setúbalu nebo Aveira.
Lázně Castro Marim
Kdyby se vám chtělo jet autem ještě dál ke Španělsku, tak se můžete zastavit v Castro Marim. V místních salinách jsou vybudované lázně. Kromě nákupu zdejší soli můžete i relaxovat v solných lázních - SPA SALINO. Když už byste do Castro Marim dojeli, tak určitě mrkněte i do města a na hrad. Pokud navštívíte Castro Marim poslední týden v srpnu, překvapí vás tu středověký festival, který se tu každoročně koná.
Cestou z Taviry směrem k Faru se můžete zastavit na farmě produkující fajn olivový olej. Firma se jmenuje Monterosa a najdete jí u městečka Moncarapacho. Prohlídka stojí 14 euro, děti do šesti let mají vstup zdarma.
Solné pánve Necton
My jsme se po cestě do našeho druhého ubytování v Portimão stavili ještě na salinách firmy Necton. Jejich sůl Belamandil najdete momentálně v naší nabídce. Mají tu spoustu solných pánví. Kromě toho se tu stejně jako v Castro Marim můžete ponořit do zdejší slané vody. Půjčí vám pod hlavu polštářek a můžete se nechat nadnášet slanou vodou a relaxovat. My koupel nevyzkoušeli, protože není vhodná pro malé děti. A aby Artur, milovník koupání, zůstal na břehu, to bylo nemyslitelné. Tak jsme si jen prohlédli okolí solných pánví, zahlédli jsme plameňáky a mrkli na to, jak se sůl sklízí. Saliny hledejte pod názvem Salinas Grelhas a ne pod názvem Necton. Lépe to pak najdete s pomocí Google Maps.
Olhão
Od jednoho našeho zákazníka jsem dostala tip na návštěvu tržnice ve městě Loulé. Je prý fajn naplánovat ji na sobotní dopoledne, kdy je na tržnici rušno. My jsme nakonec do Loulé nedojeli, ale navštívili tržnici ve městě Olhão. Tam byl v sobotu opravdu frmol. Stánky byly i všude okolo tržnice a lidí tam byla spousta. Na naše poměry až trochu moc. Ale nabídka byla zajímavá. Zelenina, ovoce, ryby, suvenýry, oblečení, prostě na co si vzpomenete. My si třeba u jednoho stánku koupili tuňákové jerky, což je portugalská specialita z Algarve, kterou hledejte pod názvem Muxama.
Samotná tržnice otevřela svoje brány v roce 1915. Rekonstrukce se dočkala v roce 1997. Tržnici tvoří dvě samostatné budovy. V jedné najdete trhy se zeleninou a ovocem a v druhé ryby a všemožné mořské plody.
Z Olhão jezdí také velmi často přívoz na pláž Praia do Farol. Tu nám doporučil Ricardo z Rocimu. je to prý jeho neoblíbenější pláž na Algarve. Půjčí si prý vždy loďku na odpoledne a zajede si na tu pláž sám.
Taviru i okolí jsme alespoň trochu procestovali a já si mohla odškrtnout další svůj splněný cíl v Portugalsku. Z Taviry jsme se přemístili do Portimão, kde jsme strávili zbytek dovolené, ale o tom až v dalším článku ;-).